www.tourdekids.cz

Prozkoumejte www.pohadkovecesko.cz

26.05.2011

Pohádka o Pešinkovi


Chodit v létě na výlety je někdy zábava, ale někdy také pořádná fuška. Zvlášť když se ti zdá, že neneseš batoh s pitím, ale že ti na zádech sedí slon. Co slon! Spíš celé sloní stádo. Ale jak je to s tou tíhou na zádech doopravdy? To ví nejlépe skřítek Pěšinka, velký mág přes skopičiny.
Pěšinka si libuje v různých zlobeních, ale vůbec nejraději se nechává nosit. V údolí zaparkuje své autíčko, posilní se vlastnoručně napečenými koláčky a už vsi vyhlíží, kdo ho kousek ponese. A není pohodlnější míst na nošení než pěkně měkký batoh vystlaný pláštěnkou a hezky vyhřátý od termosky s čajem, který maminka připravila na cestu. To se to lebedí a odpočívá. Nebýt toho, že se pak v jednom kuse ozývá: „Tati, já už nechci chodit. Mami, uf, já to mám těžký.“… usnul by Pěšinka v batohu tak tvrdě, že by ho načapaly až dětské ruce lovící něco na zub. A to by byla škoda.
Pěšinka se totiž nenechává po údolích a kopečkách nosit jen pro zábavu. Čeká tu na něj těžká práce. Den co den totiž buduje cestičky. Rovné i klikaté, mechové i plné kamínků. Neúnavně válí sudy a staví se na svoje skřítčí uši, jen aby byly pěšinky docela všude. Pokaždé se přitom musí posilnit vlastnoručně napečenými koláčky. Někdy jich spořádá i dva tucty.
A jak to vlastně s těmi cestičkami začalo?
To si kdysi někteří skřítkové začali myslet, že jsou velcí páni a snad i silnější než příroda sama. Spoléhali na to, že znají venku každý kámen. A tak se stávalo, že se dokonce už i nejmenší skříťátka toulala sama, kde se jim zachtělo. Občas se zvrtlo počasí, což není nic neobvyklého, a to bylo najednou křiku, zoufalého hledání cestiček a volání po mamince. Naštěstí byl vždy nablízku skřítek Pěšinka, který má chaloupku postavenou pod velikým kopcem. Pokaždé musel zanechat zadělávání těstíčka na koláče a už pelášil ze své chaloupky svážet malé neposedy zpátky k maminkám. A někdy mu kvůli tomu dokonce překypěl kvásek, a to pak kolikrát nazlobeně dupal po světnici, až ho patičky pálily.
Jednou se proto Pěšinka rozhodl, že vybuduje co nejvíce pěšinek, po kterých se skřítci vždy snadno vrátí do svých chaloupek. Díky tomu tak máme kopce i údolí plné cestiček, které spolehlivě dovedou domů úplně každého. Nejen skřítky, ale i celé rodiny a skupinky výletníků nebo cyklistů.
Až zase někdy půjdete děti na výlet a budete mít pocit, že vám těžkne batoh na zádech, je klidně možné, že v něm odpočívá skřítek Pěšinka. Nebuďte ho, jeho další cestička může být právě ta, po které příště půjdete.
 

  • Hlavní partneři projektu
  • Partner projektu